Etapy rok 2011
VI. potlach z Peršláku až IX. potlach do Hluboké
VI. Potlach 16.4. - 17.4.2011, Peršlák - Artolec
účast: Bau,PPčko,OJ,Carlos,BalyD,Linduš,Coufy,Sam,Majdotron
Sraz byl na našem již dobře známém náměstíčku v Bystřici 16.4.2011. Zde jsme rychlým nákupem doplnily potřebné tekutiny z místní samoobsluhy a vše se zdálo být připravené vyrazit.Slunce se již vydralo nad mlhu,takže nás čekal krásný den.
Dorazili jsme na Peršlák odkud vedly naše první kroky k patníku VI/30. Rychlé cígo, pár nostalgických připomínek k tomu jak důležitý úkol vykonáváme a razíme doleva. Ondra hlídá tlak, Linduš jde bez baťůžku jen jako na výlet.
Cesta je pěkně prošláplá a plni sil nasazujem slušné tempo = sundaváme první kusy oblečení. Asi je čásek na první pauzírung. Víčknem víňáka a trocha té Coly s rumem se také vleze. Jen Baly pije podezřele málo. Pokračujeme dál podél louky jež krásně ohraničuje malebný zatočený potůček. Už je zase krásně. To je na cígo. Carlos vytahuje svoje magické křesadlo.
„Ocelové křesadlo vymyslel Švédský armádní expert L. Fahlt. Křesadlo tvoří ocelová tyčinka ( s hořčíkové slitiny )s plastovým držákem. Je navlečená společně s křesacím plíškem na černém nylonovém provázku.K zapálení ohně postačí menší množství suché trávy, březových větviček, březové kůry s vysokým obsahem pryskyřice nebo jiného hořlavého materiálu. Potom stačí pomalu přejet křesacím plíškem, nebo hřbetem či ostřím nože po tyčince křesadla. Jiskry vytvořené pohybem snadno zapálí většinu připraveného materiálu. Křesadlem zapálíte i tuhý líh, má nekonečnou použitelnost - minimálně 12.000 škrtů. Funkční i za mokra ( 100% úspěšnost )“
Hrajeme si s ním a ubíráme počet funkčních škrtů. Gambáč se vleze a jde se.
Lahy se drží pozoruhodně vzádu, čekáme kdy nám poprvé nastaví nožku a my si natlučem. Majdotron se Samem předvádí zápasnickou ukázku z divadelního představení Klacek aneb je dlouhý, velký a já ho chci. Pobaveni postupujeme dále a potkáváme velkej bagr. Uhybáme doprava a zatím netušíme,že to je zásadní chyba. Podél tyčí postupujeme na kopec a jsme si malinko nejisti směrem.
Dlouhé tyče s červeným nátěrem nahoře nás ujišťují o správnosti směru, není to však patník jaký bychom očekávali. Potkáváme několik patníků staršího data a tak jsme utvrzeni, že cesta je správná.
Při výstupu z lesa narážíme na krásnou cestu a před námi se objevuje pěkný statek. Při zamyšlení, že vlevo je hnusný les a v pravo je krásně upravené pole a opravený statek, se zdá být vše v pořádku Čechy vlevo, Rakousko vpravo.
Cedule Rottal nám udělala vrásky na čele. Děfinitivně potvrdila to co každý již nějaký ten kilometr tušil, ale nevyslovil nahlas aby nepodkopal morál. Jdeme blbě.
Nicméně i tady je to pěkné, pauza, cígo, porada. Bau jako jediná znalá německého jazyka vyzvídá od místňáka kde že to vlastně jsme a kam máme pokračovat. Místňák nás s jistotou posílá za svůj dům do lesa, že tam prý je kousek hranice. Čekali jsme přesnější definici,ale aspoň něco. Důležité je, že tu roste Primula (Petrklíč), který si Carlos toužil vyfotit. Je jich tu spousta a jsou krásný.
Míjíme osmnáctou jamku. Golfisté se rozčilují, že jsme hluční. Maj starosti. Od hřiště scházíme dolů a po překonání rozvorané cesty a bahniště objevujeme již povědomý bagr. Lehce psychicky nalomeni si k němu sedáme a volíme čas na oběd. V podstatě jsme tedy na začátku potlachu. Nevadí, zabereme hejhou. Nějaké to pivko a vínko udržuje morál v příjemné hladině a tak nic není problém, jen jsme koukli do Rottalu. Stejně ho každý z nás chtěl jednou vidět.
Posilněni a popiti razíme od bagru doprava a nacházíme patník VI/32. Pohledy na sebe mrkneme a potvrdíme si s mlčky správnost směru. To je ono. Nacházíme obří vyvrácený strom i s kořeny. Vypadá monstrózně. OJ se na něj rozhodl vyšplhat,ale moc to nejde. Hlína se drolí. Výška kořenů může být cca 6m. VI/33 je místo an cíčko. Lahy občas pohodí nějaký klacík, ale jinak nezlobí. Okružní vyhlídková procházka přes Rottal mu asi stačila.
Nápis Bartsch zelli hansitatnt ,ale kámen to byl pěkný. Zůza s Linduš si přes potůček házejí kapesníčky,ale nějak jim nedošlo, že skoro prázdné balení prostě nepoletí. Skončilo v potůčku a Sam se ho jal zachraňovat. Celá lapálie měla šťatný konec se smrkáním.
Za patníkem VI/36 se prodíráme lehčí lahárnou a hlavně mokřadem. Nacházíme rybníček, u kterého si někdo postavil moc pěkný domek – samozřejmě na rakouské straně. Místo je to akorát na svačinku. Majdotron nechce pochopit, že kameny jsou zakázané. Jak neobvyklé.
Naše kroky vedou dále podél hraničního potůčku až k druhé umělé nádrži. U ní je krásná party chata. Moc nezastavujem,máme zpoždění až na rozlehlé louce volíme pivko pauzu. Slunce svítí tak se na chvilku natáhnem. Carlos zjišťuje, že jeho mezinoží je značně děravé, zase pěkně větrá.
Kousek cesty lesem nás přivádí až k lávce smrti. Dřevěná, polorozbožená kluzká lávka přes most je jak z Indiana Jonese. První účastníci ji zdolávají s maximální opatrností. Majdotron přepálí začátek a v polovině už ví, že to neustojí. Končí v potoce. Trochu jsme ji podezírali, že to byl vlastně plán, páč všichni víme o její zálibě v plavání. Takže její náhodné uklouznutí nás zas tak moc nepřekvapilo.
Překročili jsme celní hranice pod Novou Bystřicí a pokračovali dále směr Artolec. Stíny už se dost protáhly,ale čásek máme stále skvělej. Za chvilku dorážíme k cílovému patníku VI/47. Poslední náležitosti s focením proběhli bez problémů a i vozy jsme našli na svém místě v obci Artolec.
Vše tedy proběhlo podle plánu. Část týmu Baly a Čuma odjeli směr ČB za dalšími radovánkami, část týmu zůstala a dle plánu pokračovala směr Ondráškova chata. Tam se znenadání objevil Otec myšlenky a Matka map aby překontrolovali všechny záležitosti a dodržení podmínek potlachu. Kontrola neshledala žádná pochybení a proto mohlo dojít k slavnostnímu zakončení u ohně neboli kalbě.
Ráno se pak všichni zúčastněni rozjeli do svých domovů s pocitem naplnění.
VIII. Potlach 1.10. – 2.10.2011, Radschin – Slavonice
Přítomni – Dokumentalista, Mapič, PPčko, Vodič alias Princezna KÁ, HDčko, Nosič
Ráno máme sraz v N.Bystřici na náměstí a k prvnímu patníku v Radschinu vyrážíme autama společně.
9:00 Zůza: „Už pojeďte, ať můžeme lejt jako kráva“
V 10.51 start. Vyrážíme od patníku VI. 64. HURÁ HURÁ. Lahy nám nechal na startu u patníku lahev Bianco Vermouth.
Počasí krásný – barevný listí, sluníčko. Tlak stoupá, i když to nevíme, páč Ondra je právě kvůli počasí na lodi. Až přijede, bude hnusně :-) Na začátek října 25 °C wostrý.
Bali je oblečen jako disco Ken. Prý jede ještě na párty na Lipno.
Šlapeme šlapeme, cesta vynikající. Lahy krom lahve na začátku nenechává žádná překvapení a my se těšíme z krásné pěšinky borůvčím.
Princezna KÁ, kterou Bau stvořila na některém z předchozích potlachů žije v Praze. Zuzka a Coufy ji viděli v Běchovicích u Prahy v hospodě Musta Coira. Je tam nakreslená na baru a podepsaná Bau. Kdo nevěří, ať tam běží.
POZOR : Důležitá rada pro další potlachy (zjistili Baly s Karlem)
Pokud minete patník, je třeba se vrátit, neboť je to stejně daleko jako jít ze Sadů v ČB do Singru. A má to jednu výhodu, neboť nemusíš čekat na chlast až do hospody, ale můžeš pít už cestou.
Baly: „Ze mě to uplně cáká“
Asi kolem druhý odpo sedíme na Kleintaxenu. Někde kolem je ohrada bizonů, daňků a muflonů. Po cestě asi 200m nazpět bývala vesnice Košťálkov. Už není.
Iš miš bairiš – víc k tomuto heslu záznam z potlachu neprozrazuje :-)
Bau dělala a vzala sebou bájo řízky na svačinu. Jenže Karel kupoval maso. Bau taky zjistila, že Rozárka je jako JOJO. Dáš si řízek a je pryč. Jenže se hned zase vrátí.
Coufy: „Čím víc máš Rozárku, tím lehčí máš bágl“
Bau: „Zelená je totiž hrozně plíživá“
Patník 84 – krpál jako prase. Zuzky mamka je pátá z devíti.
Coufy: „Ty vole ze mě leje jak z k….“
Když dorazíme na místo spaní (18:12), kde je patník na trojmezí , Baly odjíždí na zmiňovanou párty na Lipně. Střízliv. V 19:15 přijíždí Pája ze tmy. Přivezl si čelovku, trenky (maskáč style) i pohorky. Muže klidně zabloudit. Je tma.Ze tmy slyšíme hlasy. Kája je streslej, musíme ho konejšit.
Pak vzpomínáme na Masáka…… Pája: „Líbíš se mi Křího“……Kája: „Streichsbieer?? To je nějaká písnička od Ramstainů?“. …. Ondra na Masákovi hladil babičku po hlavě a ptal se: „Babičko, vy kouříte?“
Coufy: „Hraj a bude ti hráno“
Zuzka: „Já ho zandala, aby nezvlhl.
Kája: „Tak ho vyndej ať zvlhne.
Bau: „Coufy, zahraj mi nevidomou dívku.
Coufy: „Nevidomou dýmku už mám.
Ráno po řádné snídani vyrážíme z trojmezí v 9:16.
V 11:20 dorážíme na přechod ve Slavonicích. Je tu super party house na prodej. Kouříme než pokračujem.
Od přechodu jedeme Kájovo autem na náměstí do Slavonic. Těšíme se na zmrzlimu, jenže v cukrárně ji nemají. Podle číšníka už lidi nebudou, tak ji už nekupoval. Sedáme na zahrádku hotelu Alfa. Evidentně jde o Alfu a Omegu Slavonic – 3. cenová skupina. Mají zmrzlinový pohár s broskví, nanukáčem a šlehačkou, mňam. K pití výbornou fosforeskující točenou limonádu.
Coufy zahání vosu basketbalovým plácáním. Jeho fosforeskující limonáda je všude. Rozbitej půlitr, střepy v polívce.
Pája ucpal záchod sauronem. Prý špatná konstrukce mísy. Rychle platíme a mizíme. Není lepší zakončení potlachu, než sauronem J.
IX. Potlach 28.10. – 30. 10.2011, Slavonice - Písečné
Účast: Bau, Kája, Pája, Mates, Wondra, Majda. V sobotu večer se připojují Zuzka s Coufym.
Pátek večer.
První do Slavonic dorážíme my, Bau a Carlos. Navzdory tomu, že je dávno po sezóně, jsou všechna ubytovací zařízení s cenou pod litr za noc obsazena. Vyjma hotelu Alfa. Ubytováváme se v hotelu Alfa. Zabíráme pro jistotu předem rezervovaný pokoj pro 7 nocležníků. Láce na nás kouká ze všech koutů: palandy s pochroumanejma žebříkama, roztrhanej zátěžovej koberec marně povyspravenej zbytky kobercové lepenky, lampy mdlého světla, umyvadlo se studenou vodou a jedno slepé zrcadlo. Slovy sklepáků: „..pohled na hotel by sklíčil i racka chechtavýho“! Ale to je přesně ten génius loci, kterého hledáme. Potlachářův sen. Jen málokdy narazíme na podobnou parádu v lese. Vlastně ještě nikdy. No a cena odpovídá přepychu, takže to jdem zapít do lokálu v přízemí. Architekt udržel i zde stejného ducha. Slušnej komo-výčep, jež jsou stále větší raritou. Pár unavenejch štamgastů, kteří tu sedí od pondělka, jen si občas odskočí k ránu dospat domů, aby druhý den mohli plní nových sil usednout kolem svého stolu na svou rozviklanou židli, nová kamna, pár automatů vkusně schovaných za dřevěnej paraván a ohromná plazmová telka. Šenkýřka vypadá taky dost unaveně. K pití se tu dá sehnat tak pivo, rum, vodka, zelená a hnědá a žlutá točená limoška. Víno by risknul jen sebevrah. "Dvojtej rum s colou, jednu colu k tomu a dvě zelený. Ať žije republika!“
Ve dveřích se objevil Mates a za ním Pája, Wondra a Majda. Rychle hodit věci nahoru, rozloučit se s Majdou, vdechnout pifko na zahřátí a mizíme do víru maloměsta. Míříme do Besídky, cestou se zastavujeme v Mázhauzu – restauraci fešné, ale k uzoufání nudné. Včetně obsluhy. Nestojí to za řeč, takže po jednom drinku mažem dál k našemu cíli.
Cestou debatujeme o tom, jestli pít Majdu zepředu, nebo zezadu. Těžko říct, takhle z hlavy. Každopádně čím je Majda lehčí, tím je konzument těžší. TJSJ. Všichni přikyvujem. V Besídce dáváme dlabanec a zelenou. „Na republiku!“ Už popátý.
Vyptáváme se barmanek na místní pozoruhodnosti nočního života a dbaje jejich doporučení ubíráme své kroky Na Kawárnu. Maj tam mít GotikBox, nebo možná dotykbox. Maj tam dotykbox. Jinak žádnej fajnovej lokál, hospoda samej divnej živel. Před vchodem jsme nechali v šatně svoje nóbl klobouky, aby nikoho neprovokovaly a ponořili jsme se do dýmu.
Na zdi nápis „Mládí má zelenou“, pod ním se válí vožralé mládí po stolech bez zelený, hlouček u baru klábosí a my šťoucháme karambol. Z dotykboxu se linou líbezné písně a my jdeme o dům dál. Hledáme Mrtvolu, bezva místní tančírnu. Něco nesedí, prošli jsme náměstí i okolí, ale kde nic tu nic.
Cestou dumem, jak je to se stáními vyznamenáními. Dostaneš Řád bílého lva, a pak už jen tři kříže. Bílý.
Potkáváme holku, která ztratila kluka. Ukazuje nám dveře do Mrtvoly. Dvířka od kurníku, žádná cedule, nic. Tak jdem dovnitř. Nad schodama vysedávaj paňmáma s pantátou a vybíraj vstup, teda teď už ne. Uvnitř jsme my a pár dalších, co zapomněli jít domu. Pár drinků a raděj mažem nakutě.
Sobota
Problém. Zapomněl jsem vzít Bau boty. V kozačkách prej rozhodně nepůjde. Naštěstí, naštěstí je tu Saigon krámek, kde maj vážně všechno. Bau pořizuje za mrzký peníz (čistapadesát) super sportovní boty, které však pro jistotu výrobce ke sportu nedoporučuje. Hurá! Kamarádi radí: „..kup si aspoň troje!“ Vizáž Bau doplňuje epesním kloboučkem stejné značky. Za padesát: „Šuší!“
Balíme. Někdo navrhuje, abychom příště v rámci odlehčování báglů kupovali už jen lehkou kolu. Budeme jí pak moct vzít víc.
Rozvoz aut se nekoná. V cíli nás posbírá Coufy. Jedem na start. Pája nás baví historkou, jak na geodetickém kroužku zaměřoval babičce na zahrádce dálnici.
Čas: 11:37, tlak: 1016 – vyrážíme!
Čára vede mezi poli. Pája si vyšlapuje ozimem a na podrážkách se mu dělaj kolíbky.
Pája: „Ty vole, já mám něco v botě!“
Sbor: „Nohu!“
Směr našeho pochodu kříží propast. Ne, bejvalá železnice zařízlá v kopci. Dnes už tu koleje neleží. Prudce dolu, prudce nahoru, následuje lahárna kolem Slavonického potoka a pak krpál jak prase. V půlce močím. Na vršku odpočíváme a čekáme až mi padne tlak.
Kája: „Já bych si přál sklad.“ Víc to nerozvádíme.
Odměnou za zdolanou západní stěnu vršku Jedlina (577 m.n.m.) je krásnej úsek plnej muchomůrek velkejch jak patníky.
Wondra: „Jak se ti jde, Matýsku?“
Mates: „Stojí to za pí.u!“
Wondra: „Zazpívej si Abbu, bude ti líp.“
Čas: 13:24 – svačíme Kájovo suchý buchty.
Wondra: „Je na hovno, když je buchta suchá.“
Pája: „Musíš si ji navlažit.“
Poločas rozpadu Bářiných bot už je dávno za námi. Další pauza na Býčí louce.
Bau: „Kájo! Jsi říkal, že už nebudem stoupat!“
Pája: „Tak se zakloň.“
Cestou prozkoumáváme posed. Konečnej úsek – Lahy, ty p.čo!!! Moravská Dyje v cestě. Zacházíme kus podél řeky, kde má být lávka. Lávka tam není. O kus dál je brod. Nikomu se do ledové vody nechce. Jdeme zpátky proti proudu. Vysvobozuje nás hádéčko s pépéčkem. Dorazili a našli lávku. Je nepoužitelná stejně jako jez hned vedle, přes kterej se žene voda vostrým tempem.
Nakonec nás Coufy navádí na skutečnej most jen pár desítek metrů dál proti proudu. Shledání.
Čas: 19:00, tlak. 1016 (aha) – sedíme v Alfě a chystáme se na jídlo do Besídky. Besídka je plná, takže se zabydlujem v restaurantu Apetito. Tady je všechno smažené. Večeříme smažené sýry všeho druhu a smažené hranolky. Věřím, že by ti tu bez problému naservírovali i smažené hovno.
Slavnostně zahajujeme výroční schůzi, které se účastní i budoucí nový člen Matýsek. Do všeho dost krafe. Hlasujeme. Hlavně do hlasování dost krafe. Řešíme iniciační obřad. I do toho dost krafe. Závěrem se shodujeme, že každý žadatel o vstup po splnění vstupních požadavků musí na závěr přednést báseň, kterou by vyjádřil, jak moc stojí o to, stát se členem.
Matýsek: „Kurva moc, dobrou noc.“
Báseň pěkná, výstižná a jasná. Jen jsi Matýsku ještě nesplnil všechny vstupní požadavky.
Výroční zasedání se tedy usneslo na tom, že:
- pravidla přijímání nových členů se stanou součástí stanov potlachové obce. Každý, kdo se zúčastní alespoň dvou potlachů, může žádat o členství (aha Mates!).
- vyloučení neaktivních členů z obce: pokud člen nereaguje na 5, slovy pět výzev, je vyloučen.
Čas: 20:52, tlak: 1015 – ukončujem schůzi. Přesouváme se do Besídky a zaujímáme strategickou pozici přímo na baru. „Ať žije republika!“
Objednáváme speciální republikánskou rundu trikolóru: panák vodky, panák griotky, panák curracaa. Myslím si, že bude lepší, když vodku nahradím pastisem. To je samozřejmě blbost.
Čas: 22:30 – nedopíjíme a jdeme s Bau spát. Doprovází nás Mates, aby si od nás vzal klíče od pokoje. Ještě necháme Majdu se venku proběhnout a padáme do peřin.
Zbytek osazenstva pokračuje tradiční slavonickou štafetu: Na Kawárnu a do Mrtvoly. Následuje rychlý sled událostí, tak jak je zachytili spící okupanti pelechů v hotelu Alfa:
Čas: 1:00 – na hotel přichází Coufy a Pája. Bez řečí se vrtaj do peřin.
Čas: 2:00 – mění se čas a do našeho base-campu přichází Zůza s Matýskem. Bez Wondry. Diví se, že tu Ondrášek ještě není, láteří a odchází na „Óňo“ akci: zřejmě ho jdou hledat. Ostatní nerušeně upadají opět v klimb.
Čas: 2:45 – přichází Zuzka s Matesem i Ondráškem. Usnul v Mrtvole. Hlučí a radujou se ze shledání. Spící kamarádi jim to promíjí s vědomím, že maj k veselí důvod. Vzbudit se v Mrtvole nemusí být kratochvíle (promiň Matýsku).
Neděle
Čas: 9:04 zimního času – snídáme ham’n’eggs a míchaná vajíčka, rozpustný kafe a žlutou limču (toxickej odpad – biohazard) bo jablečnej džus – kvalitní snídaně. Jablečnej džus je drzost si objednat víckrát než jednou! Musí zbýt i na ostatní.
Jdeme zaplatit za nocleh, loučíme se a rozjíždíme se domů.
A zase jsme o kousek blíž cíli.
Zde je zachovalá a zdokumentovaná vstupenka do Mrtvoly :
Dotlach IX. etapy 12. 11. 2011
Účast: Coufy, Zuzka, Bau, Carlos, Sam
Klima: slunečno, mrzne a fouká, atmosférický tlak je příjemný.
Sraz je v sobotu v 10:00 na smluveném místě za Písečnou. V 10:30 se shledáváme. Odvážíme auto na konec cesty, holky se zatím sluní na pastvě.
Carlos: „Zuzko, mám pro tebe papír a tužku, abys mohla provizorně zapisovat, když tu není Dokumentalista.“
Zuzka: „Hihi. To víš.“
Coufy: „Nemá smysl zapisovat. Jsme střízliví a všechno si zapamatujem.“
To je samozřejmě blbost a tak to raději okamžitě zapisuji. Jdeme na jistotu známým místem k patníku VII/29 – fotíme se, leč Samovi se pózovat příliš nechce. Cesta k dalšímu patníku vede lesem do kopce. Stoupáme nad Dyji. Padáme do hlubin a zase mírně stoupáme. U patníku VII/30 odpočíváme. Patník VII/31 je již v polích, mýjíme patník VII/32 a přicházíme k asfaltové cestě. Po ní se ubíráme dál. Odtud je to už jen mírně zvlněná rovinka a stále po silnici kolem patníků VII/33 a VII/34. U patníku VII/35 svačíme pod křížem. Je 12:25. Po přestávce pokračujeme dál, kocháme se podzimní krajinou, poli plnými srn a kapličkou na obzoru. Moc toho nenakecáme. V dálce vyhlížíme Moby Dicka (můj vůz, připomíná vorvaně) a cíl naší cesty. Konečně jsme došlápli k patníku VII/37. Pořizujeme závěrečné foto. Derniéra tohoto ročníku. Nasedáme do vorvaně a jedeme zpět k startu, kde čeká Coufyho auto. Loučíme se se Šefčíkojc, kteří jedou domů.
Ne my. My ještě jedeme na záchranou misi s cílem nalézt mou ztracenou lahev. V Písečné odbočujeme doleva a po silnici dojíždíme až na hranici. Co nám dovolí polní cesty, jedeme po hranici autem. Pak pokračujeme pěšky až k posedu, kde se domníváme, že láhev zůstala. Cestou ale nenacházíme nic než dva klouzky. Cestou zpátky se alespoň zastavujeme na židovském hřbitově, ale pak už i my uháníme zpátky. Domů.
Carlos