Etapy rok 2012

X. potlach z Hluboké až XIV. potlach do Hevlína

X. Potlach 28. – 29. 4. 2012, Hluboká - Šafov

účast: Kája, Lukáš, Adélka, Pája, Coufy, Zuzka, Mates, Dědek, Čunčala, Valík.

Nebyl pozdní večer a nebyl první máj. Bylo ráno, sobota 28. dubna roku dvoutisícího dvanáctého.

Atmosférický tlak po dobu celého potlachu: v rozmezí 1 – 1x10¹⁰

úvod

Už od rána jsem se hrozně těšil. Konečně se zase uvidím s kamarády a navíc půjdeme na výlet. Venku slunilo svítíčko a bylo jasné, že jestli se někdo bude dnes mračit, určitě to nebude obloha.  Sraz jsme měli v devět hodin ráno v ulici Karla Štěcha 12, kde bydlí Kája. Kája je jeden z kamarádů, je starší než já a tak se od něj snažím vždy něčemu novému přiučit, je sečtělý, rád pije rum a pyšní se svým břichem, protože když se směje, vždycky se za něj popadá.

Před dům, kde bydlí Kája, taky přijeli Coufy a Zuzka – Šefčík. To jsem se trochu bál, protože právě Zuzka je ta velká, zlá Holka co si ze mne dělala na táboře srandu. Naštěstí to už je nějaký ten rok, teď už mi neteče mlíko po bradě, mám pro strach uděláno a tak se nebojím. Navíc je tu i Coufy, ten je hrozně vysokej, hraje na kytaru a je hodnej.

Když se konečně svalil Kája dolů a naházeli jsme věci do auta, vyrazili jsme na cestu. Ještě než jsme vyjeli z ulice, už jsme věděli, co kdo zapomněl. Já nic, Kája neměl věci na spaní a Coufy se Zuzou sice měli v čem spát, ale neměli na čem. Asi to bylo tím, že jim to maminka nezkontrolovala, než si to zabalili do baťůžků.

Po další cca hodině jsme konečně vyrazili směr Jindřichův Hradec. Museli jsme chvátat, protože na speciální hradecké stáčecí stanici máme sraz s Lukáškem, Adélkou a Valíkem. Nakonec jsme na stáčecí stanici dorazili jako první a tak jsme si došli koupit nějaké pamlsky za peníze, co jsme dostali jako kapesné. Většina kamarádů si stejně jako já koupily bagetu, Kája si koupil rum, ale jenom na svačinu, 0,5 litru.

Od pumpy jsme se vydali rychle na start našeho výletu, tam bude čekat zbytek kamarádů, nazujeme si pohorky a hurááááá. Z cesty: „Dopravní značka STOP znamená přibrzdi, podívej se a jeď“. Cesta do Hluboké, vesnička, z které jsme vycházeli, byla dost, úplně v pohodě a dokonce jsme si udělali jednu zastávku u krásného zámku v Českém Rudolci.  Nedlouho po nás na sraz dorazil i Pája, Dědek a Adélka. Ačkoliv se mu říká Pája, je to obrovský chlap, asi něco jako Coufy, akorát nahoře na hlavě nemá žádné vlasy. Dědkovi se také jenom říká dědek, ačkoliv vůbec není o tolik starší než ostatní kamarádi, nemá šedivé vlasy a nechodí ani o holi.

Cesta

Máme s sebou tentokrát tři nováčky, Dědek, Adélka a Valík jdou úplně poprvé. Vedle nich, jsem něco jako ostřílený potlachář a tak mi kamarádi dali za úkol dělat si z výletu zápisky, abychom nezapomněli, co jsme viděli a zažili.

Na cestu jsme se tedy vydali v sobotu těsně po poledni. Bylo krásně a šli jsme na lehko, jedno auto máme u místa, kde budeme spát. S sebou neseme jen občerstvení. Ti, co se mají nejlépe, mají i pochutiny z „plystového těsta“. Nicméně je důležité nezapomínat i na pitný režim, jinak by se mohlo i ostatním přihodit, „že by vyschli tak jako Kája a rumu by se v nich jeden nedořezal“.

Cesta s kamarády příjemně ubíhala a tak jsme se brzy ocitli na břehu řeky. Rybář nám říkal o mostu, kde se dá bezpečně přejít, ale je to zacházka, a navíc srabárna. Takže je rozhodnuto, že se bude brodit. Zouváme boty i kalhoty a pomalu zdoláváme příjemně studenou řeku. Někteří u toho brouzdali Dyji pyjem a všichni jsme se shodli, že čas od času je potřeba žít dle rad starých Římanů. V tomto případě dle Římana Horatia, který ve své sbírce Ódy, deváté části, jasně vyzíval: „CARPE PY/IJEM“.

Od řeky naše cesta míří k vesnici Stálky, a protože Valíkovi se nějak nechce spát, tak mu zpíváme „U Stálků na levnou krásu“. Šlapeme k místu, kde by mělo být auto, a přemýšlíme, co by mohlo být k večeři:

A:           vinná klobása?

B:            to je ta bílá?

C:            Ne, bílá klobása je nevinná

Nevím, koho to napadlo, nechat auto na kopci. Ale z posledních sil a za tmy jsme konečně u cíle dnešního dne, stojíme na vrcholu Peklo. Přemýšlím, jestli kamarádi chtěli otestovat, zda už jsem opravdu velký kluk, který se nebojí (jasná podmínka pro každého kdo chce jít s nimi na výlet), nebo to jen tak vyšlo. Každopádně na mapě je malá černá tečka s nápisem Peklo a v tomhle pekle mi dneska spíme. Z auta jsme vyndali věci na spaní, jídlo na večeři a další nezbytnosti. Udělali si spaní a rozdělali malý ohníček. Všichni si lížeme své bolavé nohy a na řadu přichází i nezbytná a nezanedbatelná základní hygiena. Všude lítají navlhčené ubrousky, z kterých se jedním šmahem ve správné ruce stávají bobrousky. Každý najde v batůžku něco k snědku a tak hodujeme, povídáme, popíjíme a Coufy hraje na kytaru.

Na to, že jsme v Pekle, je nám moc fajn a jsme úplně celý v pohodě. Najednou se ale z lesa ozvou divné zvuky, a v dálce jakoby plály dva zlověstné ohně. Ještě aby to byl čert! Nakonec se z čerta vyklubal bílý, rezavějící favorit, který jsme v lese opravdu nečekali. Jak to ale v přírodě často bývá, ačkoliv jsme čerta ani favorita nečekali a já se ho trochu bál, řidič favoritu se nás bál ještě víc a tak jen co to šlo, šlápl na plyn, vyhnul se našemu ohni a zmizel pryč. Ještě chvíli jsme seděli u našeho ohníčku, někteří se báli, že po čertovi přijde SaRUMan, ale Kája nám vysvětlil, že: „mít ruma v duši je lepší než mít duši v rumu“ a že to je určitě jeho případ. Nakonec u ohně zbyli už jen „zarumaní muži“ a i ti pomalu složili své hlavy na mechové polštáře.

neděle

Kamarádi byli moc hodní, ráno mne nechali pěkně vyspat a navíc když jsem vstal, už zase hořel oheň, vařila se káva a navíc byl přichystán „BRUMFEN“ univerzální lék na vše. Hodnotili jsme včerejší den a všichni smekali před Adélkou (tou menší), že to celé tak krásně ušla.

A:           I Valík byl super. Kňourá, jen když opravdu něco potřebuje

B:            No to tady ale děláme všichni!

C:            Jenže ty, ty jsi včera kňoural celej den!!

Pomalu se balíme, abychom se vydali na nedělní etapu našeho výletu. Coufy u toho rozumuje: „Ale je to pěkný les, nebýt toho ostružiní. Mně se na tom líbí stromy“. Když máme všichni věci zabalené, batohy na zádech a Lukáš má Valíka na břiše vyrážíme zpátky za patníky. Prý to bude dnes jen kousek.

Během cesty si povídáme a najevo vyjde, že: „pokud spojíme dva konce, získáme kruh. A že jedna lahev necinká“. Jelikož jsem mladý a nezkušený, kamarádi mě různě vzdělávají a procvičují mé schopnosti přežití v přírodě. Tak jsem se dozvěděl jak v přírodě určit jih? Podle toho kam je natočená fotovoltaika!

Z toho kousku, co nás dnes čekal ujít, se pomalu stává kus. Možná, že ho Lukáš ráno nafouknul, tak jako každé ráno nafukují Valíka, prý mu to pomáhá od rýmy, ale asi se mu to moc nelíbí, jelikož je to jeden z momentů kdy i Valík kňourá.

Jelikož se cesta opravdu protáhla a Kája má boty, z kterých mu slézá palec, musí si nedělní část zkrátit. Čunčala je natolik hodná a počká s ním, aby mu nebylo smutno, a zbytek peláší směrem k dalším patníkům. Dokonce vyfotíme změnu římských číslic a u patníku 1/VIII oficiálně končí náš výlet, kamarádi říkají, že takhle dlouhý jsme prý ještě nešli.

konec

 XI. Potlach 4. - 5.5. 2012, Šafov - NP Podýjí první vstup (patník VIII 13)

 účast: Kája, Bau, Baly, Mates, Zuzka, Coufy, Sam, Majda  

pátek 4.5.

  Tak už je to tu, sedáme do auta. Já cítila Darka od BeranDubu už od Mánesovky a snažila se to Páníčkovi naznačit, ale nakonec na nás stejně čekali, protože než se on skutálí dolů to je vždycky věčnost, taky má špatnou packu jako já, ale na rozdíl ode mne občas nosí takovou prapodivnou robověc, to mě by ani nehlo. Krom Darka od BeranDubu byli v autě i jeho páníčkové Bau a Kája, pořád jsme s Darkem nepřišli na to, proč mu začali říkat Sam, ale nějak už to ani neřešíme.

  Konečně jsme vyrazili směr příroda, sedím na klíně a koukám z okýnka, za chvíli je všude příroda, takže já a Dark bychom byli spokojení, ale pánička co řídí a evidentně i Páníček a Kája mají namířeno někam dál, asi do Šafova ke státním hranicím kde je v 20:00 SELČ sraz s ostatními, páníčkem Dokumentalistou, páníčkem HDčkem, páničkou PPčkem a páničkem co mu říkají Mates a nemá žádnou funkci. Tak mě napadá, že nevím, jak to chtějí stihnout být někde v Šafově v 20:00, když těsně před osmou vyjíždíme z Čechovky. Žádný div že přijíždíme jako poslední až za tmy a podle pískání hledáme ostatní, kteří už mají rozdělaný oheň, rozestláno a opékají úžasné masné výrobky (já a Dark jsme je našli ne podle nějakého pískání, ale právě podle vůně těch buřtů).

  Pomalu se všichni páníčci a páničky uvelebí kolem ohně, začnou hodovat a vyprávět si, tak jako vždy. Dozvíme se, že přenocujeme na místě, kde při minulém potlachu musel zůstat Kája a Čunčala, jelikož je to pěkný les a že to zítra bude už jen kousek k výchozímu bodu této etapy. Jelikož je les suchý, řeší se jaké je nejlepší zabezpečení ohniště, někteří tvrdí že bahno, jiní že kamení. Neoddiskutovatelně se ale shodneme, že ideální je ohniště oblít, kde možnost oblití není závislá na dostupnosti vody v daném místě, ale nýbrž na dostupnosti alkoholu a síle žaludků přítomných.

  Jelikož se stále opékají buřty a klobásky (krásně to voní a tak s Darkem neúspěšně čekáme, co spadne na zem), na přetřes přijde Dr. Katka, specialistka na výživu a častá přispěvatelka do sekce OnaN na idnes.cz. Ačkoliv by je Katka jistě pochválila za vysoký obsah masa a kvalitu jejich uzenin (mých granulí asi těžko), když jeden buřt spadne do ohně, podezřele zavoní vůně pálícího se plastu. Páníček Jářek nato panicky hledá klíče od auta, které se mu nepodaří najít až do druhého dne a tak stačí vymyslet i několik variant jak obstarat náhradní klíče. Jen tak pro jistotu. Ostatní si dále hodují na opečeném masu a zajídají ho pečivem a chlebem:

Páníček:              potřeboval bych, abychom snědli tenhle chleba, dneska je ještě v OKlandu [ouklendu], ale pozítří už nebude

Coufy:                  To je v klidu, pozítří už tu nebudeme

  Z ničeho nic se ozve takový ten hrozně sexy zvuk, když korková zátka řízeně opustí vychlazenou láhev bublinek. Ten pocit je prostě úžasný, i když občas je super i taková ta velká rána a honit korek po místnosti (tady už ale byla tma a tak jsem ráda, že mi korek hodili jen kousek, abych ho 100% našla). Hlavně ho nedat Darkovi a pořádně si to s ním rozdat, rozkousat ho… Páníčkové si cucají pravé champagnské, jelikož není lepší příležitosti kdy víčknout champagnské než v kruhu s kamarády, kdy vám opravdu nic nechybí a jste obklopení přírodou, mírem a přátelstvím (na to máme s Darkem nos).

  Jelikož se podařilo večer příjemně začít, tak Páníček vytáhne lízátko, v kterém je zalitý opravdový škorpion. Dostal jej od profesorky, která jako Dr. Katka učí zdravou stravu, ta jej koupila od Amerických indiánů. Nejdřív si škorpiona všichni prohlíží a zkoumají, jestli to není nějaký podvrh. Nicméně na soupisce ingrediencí je jasně psáno:

• malitol syrup
• scorpion
• artificial flavoring and coloring (yellow 5, blue 1)
• Newt 1 oz

  A tak je škorpík vybalen ze svého obalu, dokumntalistou vyfocen a nabídnut k páničce PPčku, která má právo prvního sucku [saku]. Od indiánů co taví škorpiony do lízátek, se debata ubírá k dalším symbolům a zvykům primitivních, divokých kmenů, často přebíraných v moderní společnosti. Tedy tetování. Ne jeden z páníčků o tetování přemýšlel nebo přemýšlí. Nicméně je určitě jen otázkou kdy se na trhu objeví tetování 3D a tak není kam chvátat, navíc kdo na to má peníze…

  Jak škorpion koluje a v lízátku se pomalu obnažuje, zvláště páničky jsou méně ochotné účastnit se kolování lízátka. Nicméně je zásadní rozdíl mezi nechtít a odmítat, takže se naše přátelství lízáním škorpiona dále prohlubuje.

A:           Jak chutná Rum po škorpionovi?

B:            jako ŠRUM

  Na přetřes přijde i historka o té jak chodila s tamtím. Což je natolik jasné vysvětlení, že se jeden příběh stal v hlavách páníčků hned několika různým dívkám. O něco jasnější je příběh kdy se při jedné z předchozích etap šel Kája ráno vy***t do lesa. Po chvíli co se vrátil, do lesa vpadli úlovku chtivý houbaři a všichni potlacháři polemizovali, že to co po Kájovi najdou, bude pro ně jistě tzv. bezpráce (správně hřib strakoš - Suillus variegatus). Akorát Kája tvrdil, že to rozhodně nebylo bez práce, naopak že ho to stálo velké úsilí.

Škorpiona z lízátka koukají větší a větší kusy a tak čas od času dojde k ulomení, otázkou je jaký ten škorpion na páníčky vliv, nebo že by to nebyl škorpion?:

A:           Asi jsem kousl do nožičky

B:           Kousnul do lžičky? Kde jsi vzal lžičku?

  Ačkoliv je škorpion nebezpečné zvíře, ještě horší je prý žíznivý bobr. Pánička PPčko právě takového suší od sistříčku. Z lízátka zbyla už jen ta malá tyčinka a ani tu mi nakonec nedali. Společnost se pomalu ubírá do spacáků a k zaznamenání už zbylo jen nové říkadlo: oblito, jelito, platí to. S větou: „nechci už moc pít, musím ráno řídit, ale zhulit bychom se mohli“ pomalu usíná celá smečka. Já si po dlouhé době zase hovím u nohou Páníčka ve spacáku, párkrát odběhnu něco zkontrolovat a pečlivě je s Darkem všechny hlídáme. Ještě tak aby se jim něco stalo!

sobota 5.5.

  Je to paráda probudit se v přírodě, nemusíte tahat páníčka z postele, aby se šel s vámi proběhnout, všude voní příroda a celkově je i tenhle psí život najednou nějak krásnější.

Sedět ráno u ohníčku, opékat rohlíky, ládovat se sýrem, zeleninou, ohřívat konzervu v ohni, je prostě krása. Jediné co všechny zarazilo, bylo množství klobásek, které skončili v ohni a ne v břiše páníčků. Vzniklo podezření na to, že poblíž roste klobáskovník, který nám poskytl klobásky, abychom měli ráno čím zatopit. U snídaně si všichni libují:

A:           Je super probudit se už v sobotu na potlachu v lese

B:            Je navíc super že máš ještě tu neděli volnou

Bau:      Já mám volno i v Po a v úterý je státní svátek

Coufy:  Tak to jdi do prdele (ostatní si to asi mysleli, ale neřekli)

  Při balení před cestou se zjistí, že Páníček si vyrazil na noc do lesa se spacákem a stínítkem za přední sklo auta, tak nevím, jestli mi stárne, nebo se jen přehmátl místo alumatky.

  Čeká nás přeprava na místo startu a krátké čekání než budou rozvezena auta. To nevadí, hlavně že jsme venku a dá se všude běhat. Jsme na startu u patníku VIII 1; 10:29 SELČ; tlak 1010. Páníček Coufy si dává ruma, prý to vychodí, než pojede a navíc se na to zhulí a to se pak vyruší (příklad z matematiky pro třetí třídu max.)

Než se vrátila Darkova Pánička z rozvážky aut, stačila ji PPčko uvít věneček.

A: Kájo, ne že ji zase o něj hned připravíš.

Následuje zahajovací foto, krátký biologický qvíz pod jakým stromem se čekalo?

Jasná odpověď: Dub-Topol

A s větou: „dobře ty, dobře on, dobře vy.“ vyrážíme na dnešní etapu.

  Cesta ubíhá krásně, patníky se jen míhají, v jednu chvíli zavětříme s Darkem zajíce a snažíme se ho nahnat, ale máme to zakázané, tak se vracíme na hranici a jdeme s celou smečkou. Jdeme pěknou polní cestou až by se zdálo, že tuhle etapu jsme mohli jet autem.

Po cestě je zřejmé, že až se vrátíme dneska domů, bude potřeba někde se dotlašit (sloveso vyjadřující po potlachové události). Debatování nad různými návrhy přeruší snad akorát záhada motorek, z kterých se stanou cyklisti jedoucí z kopce v moderní výbavě. Míjíme modrou turistickou značku, kousek po této značce máme nechaná auta, ale abychom dali packám trochu zabrat, chceme dojít až k Dyji a pak se vrátit.

  Kousek za turistickou cestou nás hranice zavede do lesa, kde si při krátkém oddychu pochutnáváme na ruměnkách a vzpomínáme na včerejší CornDogy {rozuměj Corny v rohlíku}. Já se snažím přemluvit aspoň jednoho páníčka nebo páničku aby mi házeli klacek, není přece lepší zábavy o přestávce, ale všichni dělají jakoby nic. Ani Dark si nechce hrát, prý má žízeň a tak si lehne a dělá mrtvého.

Slavnostně překračujeme hranici národního parku Podyjí.

  Na oběd jsme se dostali k malé rozhledně, pokud se tomu dá ještě říkat rozhledna, když ostatní stromy ji již dávno převýšily a tak z ní není nic vidět. Navíc není volně přístupná. Dole je to vlastně taková malá místnost, s pěkným stolem a vybavením. Nebít zavřená, jistě bychom se dotlašili tam. Ve stínu této stavby se pořádá příjemný pique-nique, až koukám, co všechno páníčci táhli na zádech. Nicméně kdyby přišel bandita nebo loupežník, určitě by stejně pohrozil prostou větou: „špek a víno nebo život!!!“.

Po výborném obědě a odpočinku to prý bude sranda skutálet se dolů k Dyji, kde chceme dnešní etapu zakončit. Nikdo ale asi netušil, že to kutálení možná nebude dobrovolné, jelikož Luky Lahy nám nachystal jedno z jeho oblíbených překvápek. S těžkým srdcem padáme dolů s představou, že každý skok dolů budou dva až tři těžké kroky nahoru.

  Nakonec se nám podaří ve zdraví spadnout až do údolí Dyje, náš cílový patník VIII 13 na pravém břehu a jasně viditelná VIII 14 na břehu levém. Je tu krásně, široké údolí řeky, která plyne mělký, ale širokým korytem plným malých kamínků. Nad řekou se tyčící skály, na které je těžko se podívat, protože za nimi nádherně vykukuje ostré jarní slunce. Kvetoucí květiny a z obou stran řeky nádherně vonící les.

Páníček, protože četl zápis z předešlé etapy, ze sebe strhává šaty a lehá do řeky. Brouzdání si patřičně užívá. Ostatní si užívají krásného dne a Dark chlemtá vodu, asi taky myslí na ten kopec, co nás teď čeká zpět.

  Závěrečná fotka u patníku a hurá nahoru! Hurá nahoru je tedy poměrně pomalé, ale rozhodně ne horší než se zdálo při sestupu a tak se již po 25,37 minutách všichni scházíme u rozhledny, abychom nabrali dech na cestu zpět z národního parku k autům.

Po cestě zpátky potkáváme strážkyní národního parku na koloběžce, která nás vesele zdraví. No aspoň víme, že nemají mimo stezky žádné kamery ani senzory, jelikož kdyby ano, určitě by se neusmívala. Já s Darkem se navíc aspoň na chvíli držíme Páníčkům u nohy a působíme docela vychovaně.

  Ještě než se dostaneme na Modrou, Páníček najde své ztraceno/zapomenuté brýle na tom místě kde jsme odpočívali po vstupu do lesa, což je docela milé shledání a pak už razíme mimo hranici po Modré k autu.

večer

  Dohodli jsme, že se dotlašíme ve městě, ale Dark se po příchodu domu poblil a já byla popravdě dost unavená na to, abych šla do města a ještě potom tahala domu Páníčka, tak jsem řekla, že nikam nejdu.

Páníčkové se potkali skoro všichni v Singru, teda až na PPčko, kterou zastoupila Linda. Ta se učí na státnice a prý už jí to leze i ušima. Já si zatím vlezla k sobě do pelechu a nechala si zdát o tom, jaký to byl fajn potlach.

Baronne de Djar-il-Bniet e Buqana

aka Majda

XII. Potlach 5.-8.7.2012 Šatov - Ječmeniště (Lamplberg)

 účast: VAL Průdkojc, Kája a Bau (ještě Bártová už s Matildou), Mates, Monty (yorkširka tou dobou na hlídání u Káji a Bau)

 XIII. Potlach 6.-7.10.2012 Ječmeniště - Stará Dyje (Mlýnská strouha) VII/15

 účast: Baly, Linduš, Zuzka, Coufy,  

sobota 6.10.

Potlach-zápis:

Cestou na místo nocování jsme našli príma zkratku. Bohužel se zde na polní cestě zrovna pořádala startovní merenda honu. Poté co jsme tedy pomalu projeli davem asi třiceti plně vyzbrojených myslivců, pár jich téměř porazili a dostatečně tak upozornili na náš plán přenocovat v lese nedaleko, mohli jsme vesele umístit cedulku s telefonním číslem za sklo a vyrazit druhým vozem na start potlachu.

12:00 hod. jasno jako kráva.

 Nikdo nás však neupozornil, že se na startu nalézá jelení safari. Brána přes cestu s cedulkou upozorňující projíždějící nám byla nápadnou, leč nevěnovali jsme ji mnoho pozornosti. Slušně jsme za sebou zavřeli a jeli dál, kde se nám do cesty postavilo stádo ovcí s upřenými pohledy. Bylo nám jasné, že zde nemáme co dělat. Otočili jsme to tedy a opět za sebou slušně zavřeli bránu. Ovce stále řvali. Zde jsme zanechali vůz a rozhodli se, že po svých se územím safari snad proplížíme bez povšimnutí. Drinky namíchány do plastu – sklo se nenosí. Vše je ready.

Plán byl úspěšný a po pár set metrech se vydáváme do lahárny najít první patník. Nebylo to tak těžké, ale nastává problém jak se v této divočině vyfotit. Baly si vzal totiž pouze pevný objektiv a je docela dlouhý. Pokud se tedy, vydá tak daleko, abychom byli na fotce všichni, stává se prakticky neviditelným. Kopřivy jsou příliš vysoké. Stavíme tedy z batohů stativ pro Samsung Galaxy SII a zkušenosti nabrané při sledování MacGyvera byly k nezaplacení.Cvak.

První foto a patník nám ukazuje směr, kterým se ubíráme. Porost je dost vysoký, ale blýská se na lepší časy. Zanedlouho se stáčíme po hranici vlevo a vidíme první padáček. Cestou nahoru nás malinko znepokojují drobné mrtvolky, na které narážíme. Začíná to šnečí ulitou, pak druhá, třetí, čelist zajíčka, a když dojde na káně tak už se škrábem k vrcholu s očekáváním šílené zuřící bestie, která nahoře trhá vše, co se namane.  

13:00hod. jasno jak kráva

Dorazili jsme na kopec smrti. Mrtvá káňata, šneci i zajdové byli prostě jen měkký. Výhled do krajiny za ten výšlap stál. RP jak vyšitá. Pokračujeme dále s jistotou, že jediný padáček tohoto potlachu již máme za sebou. Stále jsme trochu nervózní, jelikož kopýtka a zoubky jsou všude.

Za kopcem nás čekalo sladké překvapení. První toliko vytoužená vinice nám nabídla bohaté pohoštění. Obíráme révu jak kosáci až se ruce lepí sladkou šťávou. Doplněni o bohatý přísun energie (jasně narvali sme si na cestu) razíme již po cestě dále hranicí.

Coufy: další možnost jak poznat jih je dle vinice. Jsou na jihu.

Čuma se těší, až bude přepisovat zápis.

13:50 hod. jasno jak kráva

Jsme za 63kou, ulepený od vína, úroda se letos povedla. Dáváme RP v ZS ( rauchen pauza v zásadním stínu) a stříček. Baly amatér si udělal moc dámskej poměr, proto to do sebe leje horem dolem a nic. Jen furt čůrá. Naštěstí mu to Zůza řízně čistým. Už je to v pořádku.

14:50 hod. jasno jak kráva

Patník VIII/66, VIII/67, máme pochybnosti o trase, našli jsme kamenný stůl. Ještě, že jsou tu značky hranice a žádný strom- asi to Bílá Skála nebude.  Rozhodli jsme se to vyřešit obědem. Každý sáhl, kam mohl a klasické potlachářské pochoutky zaplnili stůl. Coufy řeže lovečák, ale říká mu uherák – opravdu chutná skvěle. Kousek sýra,  masosýreček, paštička s brusinkami pak to zakousnout něčím sladkým a můžeme pomalu vyrazit. No moment. Hrdlo je třeba ještě pořádně prolejt stříčkem aby nebyla žíža. Teď je vše v pořádku.

Coufy :já to tam dám bez obalu.

Baly: ale bez obalu se to víc ztrácí

Coufy: jako obecně?

Baly: jako obecně!

Při obědě se nám ztratil obal na zápis. Příště je lepší brát kovový místo plastového.

Razíme dál. Postupně chápeme, proč se v těchto místech pořádají hony. Jak jdeme cestou, každých pár metrů vyletí bažant bo vylítne zajíc. Velmi jsme litovali, že jsme si nevzali flintu, páč to bychom dali s Jářkem duel kdo naloví víc. Zkouška kamenem vyšla naprázdno. Na polích se válí ředkve, baby mrkve (říkala Zůza) na cestách rostou žampióny. Vše poctivě ochutnáváme a případně bereme sebou. Pravda s tou cibulí v kapse se mi nejde úplně parádně, ale cíba? Večer k maďarskýmu guláši? To bude nářez.

Holky zamýšlí, že by upekly bažanta na medu. Je jich tu dost a úly jsme taky viděli. Stačí ho chytit za pařátky a vrazit po hlavě do úlu. Krásně se obalí medem a pak ho již pečeš i s peřím a medem jako bramboru v ohni, k tomu samozřejmě trochu ředkve a baby mrkve.

18:20 hod. jasno jak malá kráva

Dorazili jsme k remízku, kde máme auto. Cestou Balymu volali divná čísla, ale auto nikdo neodtáhl, dokonce ani hasiči, kteří jeli před chvilkou kolem. Jsme rádi. Je teplo, spousta suchého dřeva a sistříčku. Linda s Balym mají Frisco. Cestou jsme potkali přírodní zeleninovou prodejnu, takže Zůza loupe obří krmnou ředkev. Rozdělat oheň bylo otázkou jednoho škrtnutí. Jelikož máme ležení hned vedle auta, opravdu si dopřáváme luxusu. Linda si vaří Kuřecí KungPao, Baly Maďarský guláš, Coufy se Zůzou pečou krásné klobásky. Víno v lahvích taháme jedno po druhém, jazyk občas někoho už zazlobí. ( no někoho)

Coufy: na Sadech nesmíš na koš a na kapra, jinak tě maj!!! (na kaši a na kopr)

Coufy: Nejhorší slimák, je šnek bez ulity. Kurvy.

Oheň doplápolává a holky už jsou tuhý. Čuma si vzala noční kostým Bezdomovec (kulich, rukavice a vaťák) asi aby mohla říct, že tu prostě bydlí.

neděle 7.10.

04:00 kapy kap

Začíná jemně kapat

06:00 kapy kapy kap

Začíná více poprchávat. Zatím se tváříme, že to nevidíme a předstíráme, že je jasno. Třeba to zabere. Po pár minutách je jasný, že ignorace na déšť již nezabírá a tak jdu složit sedačky do auta. Čuma se tam vleze i natažená a vytuhává okamžitě. My s Jářkem ještě hodili klacek do ohně, než zalezeme zpět do spacáku a čekáme, jak to bude. Déšť ti holka smáčel vlasy, ale nic zásadního, takže zpět do pelechů a řešíme to plachtou či celtou. Stačí to, až do 9:00 kdy začíná Lahy přidávat. Věděli jsme, že to nebude jen tak s tímhle klukem.

9:00 prší prší

Věci jsme pobalili, bereme deštníky a vyrážíme s Jářkem hledat poslední patník abychom příště nemuseli Dyji složitě objíždět. Po zralé úvaze jsme uznali za nejlepší nápad vzít to zkratkou. Kupodivu to nebyl ten nejlepší nápad. Zapadli jsme do pavoučí lahárny a sekali se skrz s deštníkama v rukou. Chvilku jsme si pobloudili, ale po kontrole s GPS nacházíme konečný patnáctý patník. Po již příjemné cestičce, kterou jsme mohli využít hned, se vydáváme zpět nalézt chybějící dva fešáky čtrnáctku a třináctku. Zkratkou přes pole jsme dorazili k autu, s asi dvěma kily bahna na kalhotách a botách. Stačilo naskočit a jet si vyzvednout druhý kočár k jelenímu safari. Poslední skupinová fotka u jelínků a hurá do sucha a domů.

Byl to ale krásný potlach se vším všudy.