Etapy rok 2010
II.potlach z Vyšné až V. potlach do Peršláku
II. Potlach 25.6. – 27.6.2010, Vyšné - Nová ves n. Lužnicí
Přítomni: Baly – Dokumentalista, Linda – Zvedač (nálady), Karlos – Mapič, Bau – Vodič?, OJ – Poradce Pro Zdravý Životní Styl, Coufy- HDčko, Šefčík – PPčko.
Sobota – neděle: Evík - ???, Pája S – Nosič (alkoholu ostatních členů PT)
25.6.2010, čas: 20:20, tlak: 1002, slunce zašlo 21:27
Prší. Stojíme u bývalé školy ve Vyšné. Za pozvolného moknutí dlouze dumáme o počasí a noclehu. Z protějšího stavení přichází pán s nabídkou spaní v suchu. Baly a Coufy jsou okouknout azyl. Geniální! Dvoupatrové ležení s vlastním světlem, se slámou a cedulkou LOŽNICE. Pán nebude začátečník. Super. Máme rezervní plán, ale vyrážíme spát do lesa. Pán říkal, že se můžem kdykoliv během noci vrátit a rovnou si ustlat. Neuvěřitelný!
Dorážíme k bodu V/17 odkud se napojujem na cestu po hranici. Do setmění zbývá chvilka. Cca po kilometru máme bydlení….
Suááá Chiraz (mňamy červené)! Takhle voní pršut.. Zelená… Nemáme hořčici – minule byla plnotučná i kremžská… Carl nechal doma automat na colu. Zato Baly přibalil vodnici.
Co máš nejradši na ránu v lese?
PPčko: „Můžu posnídat s kamarády, všichni jíme spolu.“
Zvedač: „Nemusím vůbec nic řešit.“
OJ: „Nevím absolutně kolik je, doma to aspoň tušíš, ale tady prostě nevíš.“
Mapič: „Poslouchejte (jedou žáby a praskání) - geniální!“
Baly: „Probudim se a posnídám vždy něco nového, každý dá kousek a hned po ránu se směješ a směješ.“
Coufy: „Baví mě že sme mimo civilizaci. Mimo!“
Bau: Kreslí princeznu Ká.
Coufy hraje na kytaru. Kometa píseň…. Bau stále kreslí. V bloku kytička a pod ní rozmazaně: B+K+L+M+Z+C+O.
23:03, tlak 1003 Oheň zhasl je mi zima, whats up (III) Bau.
… Hoříme krásně. Lindě chutná Chiraz, móóóóóc – kupovat jen jej. Držíme minutu ticha pro žáby. Řvou krásně. Vejš Radime, vejš! Bau je tuhá. Koncert jako prase.
OJ: „Od té doby co bydlím sám se samo nepere.“ Carl: „Podle mě to psem není.“
OJ: „Já se těšim na tábor.“ Coufy: „Na bábovku???“
27.6.2010
Kolem 10 už pokračujeme po hranici. U Höhenbergu potkáváme traktoristu. Německý povel a traktor odjíždí směr vesnice i s pytlem našich odpadků. Dobrá práce, Bau.
Po vyšlapané pěšince z I. potlachu není ani památky, naštěstí ale ani po „padáčcích“. Kolem Höhenbergu je jen jeden táhlý, dlouhý kopec. Na jeho konci obilné pole, les. Hovíme si u bedel pod jedlí…
Pokračujeme. Nastolené tempo 1 km/hod na splnění víkendové kvóty asi nebude stačit.
Pauzička na cigárko. Promýšlíme další postup. Načínáme druhou lahev sistříčku a poslední lahev zelené.
„Ta co jí dycky máš, když říkáš, že ji máš je ROZÁRKA.“
„Pokud ji máš jen napůl je to FRANCIMOR“
Bau ještě neviděla Rozárku? NAPRAVIT!!
Baly: „Co když sním klíště? Zakousne se zevnitř?“
Coufy: „Když sníš klíště, tak se ti zachytí na prdeli a žere hovna – jak tasemnice.“
Linduš: „Jenže já to nechci mixovat.“ Výtlem (dopíjí první půlku zelené).
Coufy: „To by stálo za zapsání. …Neházej po mě šišku, tak sem o půl minuty pozdějc, noooo. Počkejte až Rozárka přijde k vám!“
Baly: „Tak cooo? Dřevo tady je…“
Vypito. Cestovní morálka se odráží ode dna. V opojení přistupujeme na návrh OJ o nepřetržité, hodinu trvající chůzi. ROZÁRKA jde s námi…
Hodina chůze splněna. Ležíme na louce. OJ chce, aby všichni udělali rondát (hvězda s dopadem snožmo). Coufy má klíště.
Coufy: „Kdyby byla ta svině přisátá ta k to cejtim.“ (zatím co mu OJ vyndává klíště z břicha)
Vyrážíme směr Velenice. Hranice městem vede korytem řeky. Křoví, kopřivy, rákos. Kam zmizel patník? OJ s Coufym vysvobozují holuba z nastraženého oka ve křoví. Jdeme, kam nás to pustí. Konec. Podle mapy je to spousta brodění přes řeku. Na březích rákosová hradba. Kde je sakra nějakej patník? Vracíme se zpátky. Musíme po silnici.
Libo-li plastového koně či kravičku v životní velikosti doprovázené trpaslíkem na prasátku? Pekelec. Chůze po asfaltu. Bolí. Huráááá – betonová oáza!
Baly: „Velenice jsou fakt hnusný, hnusný, hnusný, hnusný, hnusný. Apoň že maj OMW páč nemaj patníky.“
Coufy: „Velenice byly dřív než kasína.“ O tom se s Coufym nikdo nepře.
Pokračujeme dál. U průmyslové zóny hledáme patník. Karl chytil vlka - OJ záchvat smíchu. Jdeme – louka - močál, klíšťovka, hustej les, mokro… Konečně. Našli sme geniální místo na spaní.
.Jednim slovem – Karl: cejl, Coufy: pohádka, Bau: krása, PP: potůček, Zvedač: sršeň, OJ: boží, Baly: infrastruktura.
Oheň, kytara, večeře, vodnice s bonusem…. Takový večírek nikdo nečekal. Svatá prostata.
Coufy: „Hele já to hulení v tom necejtim.“ (má výtlem jak kráva)
„Problém je v tom, že nevíš kdo je zhulenej.“ „No to proto že jsou všichni zhulený - aha!“
Ve 21:30 Volá Pája S, že snad dorazí spolu s Evíkem za námi.
Coufy: „Nejvíc energie jsem vydal, jak jsem dělal to, tu HVĚZDU SMRT!“ (= rondát)
Baly: „To je super, že tady palivo roste na stromech.“
Princezna Ká je zřejmě princezna SKA.
Těžko říct, takhle z hlavy, ale nějak se do hovoru připletlo slovo LAHODNÝ…
Karl: „Né vole Lahodný! Lahoda se jmenoval můj spolužák - Lukáš Lahoda z Kozomrd“
Od té chvíle je LUKY LAHY z Kozomrd jedním z nás.
Evík, Pája a Majdodlak nás opravdu našli! Huuustý! A Pája přinesl studeného lahvoně.
Kdybys sis mohl něco přát, co bys chtěl? Karl: švícarák domácí (lehkej na cesty), Baly: klipsnu na opasek na fotak, Oj: SPIDER-CO zavírací nůž, Bau: barák (Karl už zařizuje) tak to potom pohorky, PP: funkční prádlo, Linda: spacák, krosna, Coufy: krosna, Evík: pohorky, Pája: brontosaura.
PP: „Coufíku nekoukej, kam se leje to víno!“ Coufy: „No jo, ale já musím“ (svítí Pájovi čelovkou na mixování sistříčku). PP: „No jo, dyť ty musíš…“
Bau: „Baly sundej tu gumu a dej to tam natvrdo !!!“ (nemám kontext :))))
OJ už půl hoďky mluví k lesu.
ŘVEME!!!: „A KAREL DROGY NEBERE!“
Neděle v noci 1:40
Bau: „Není sáček jako pytlík!!“ (po dlouhé debatě o původu Frodo Pytlíka ze Sáčkovic)
Pája: „AG kvíz“
OJ: „Důležité je setkání ve stejné chvíli.“
Evik: „Nikdy na potlachu se nesmíš sejít v jiné chvíli.“
Uff, jeden, by řekl, že se nám to málem povedlo.
28.6.2010
Ráno jdou Pája s Evíkem zpátky do Velenic k autu. Ostatní opačným směrem do Nové Vsi.
Teď už je to jen kousíček a za chvilku jsme tam! Cca 3 kilometry. Zívačka!
Po opuštění „pohádky“ jdeme cestou kolem potoka se spoustou „taxisů“. Po patnících docházíme k místu, kde je třeba brodit resp. plavat. Podle mapy to ale má být o cca půl kilometru dál. Vybíráme si obchvat po souši. Záhy zjišťujeme, že zdejší močál je chyták rozprostírající se na ploše přesahující naši momentální představivost. Hnus. Musíme pryč. Kudy je pryč??? Lahy pouští techno…
Konečně šlapeme na pevnou zem! Kam máme jít dál? Tohle není území patníků. Vytahujeme kompas. Poprvé kufrujeme. Pokračujeme lesem a trefujeme starou červenou značku. Z lesa vycházíme až po dloooouhé cestě klíšťovkou. Napojujeme se na asfaltku a jdeme do Nové Vsi. Na kraji vesnice nám dává dobrý člověk vodu. Končíme za hájenkou na silnici k mostu. Na tříkilometrovou zívačku docela štreka!
Závěr:
V návalu endofinů jsme zapoměli na poslední cílové foto. Nicméně byla zjednána náprava, jak se na pravověrné potlacháře sluší a patří. Začátek III. etapy bude tedy na místě viz. Balyho foto. Mj. I´m loving it!
Příští zahajovací patník je V/51???
Většina cesty II. potlachu vede po rovině, za to ale vysokou trávou, osázeným polem, trávou „klíšťovkou“, rákosovým i lučním močálem, oranicí, záplavou kopřiv, pichlavým maliním a ostružiním a vůbec jinak neprostupným terénem. Skoro všechno, co po cestě roste, přesahuje výšku nejmenších členů PT. Kdo by si myslel, že je taková cesta oproti pěšinkovým „padáčkům“ pohoda, ten by se tuze mýlil.
Vzhledem k výše uvedenému doufáme, že nám absentující členové PT odpustí drobné prohřešky proti pravidlům potlachu a s nadšením se příště přidají!
Termín dalšího potlachu zatím nebyl stanoven.
Lahymu zdar!
III. Potlach 21.8. – 22.8.2010, Nová Ves n. Lužnicí - Rapšach
Přítomni: Karlos – Mapič, Coufy – Hdčko, Grande Paolo - Nosič, Jana, Roman, Jiřulda – adepti na zařazení do potlach týmu, Bau – Vodič alias princezna Ská, Sam – pes, Majda - pes
Pátek 20.8., 22:30, zařízení Masné krámy, ČB, Krajinská ulice:
Společná schůze před odjezdem. Vyřešení trasy, dopravy, proviantu a bagáže. Jiří vypráví o svém legendárním tlumoku vzor 52, který bude mít s sebou. Jana bohužel neví, co je to tlumok a neví ani co je to vzor. Musí vydržet do druhého dne, kdy rozšíří své obzory.
Sobota 21.8., 8:07, výjezd vlak ČB přes Trocnov, Petříkov, České Velenice do Nové vsi n. Lužnicí:
Pří odjezdu z ČB potlacháři zjišťují, že Sama našli na hromadě roztrhaných prvňáčků. Kája upozorňuje, že má k jídlu pouze chleba, na což Jiřulda všechny potěší, protože veze domácí řízečky. Jana zjišťuje co je to tlumok. Dokonce zjišťuje, co je to vzor 52. Jiří Janě vše ukázal…. (o tlumoku).
V Trocnově pani průvodčí nepoznává, že Majda má náhubek. Majda se viditelně uráží a přestává komunikovat. Jiří začal vyprávět jak v roce 1976 viděl sklepním okénkem své cely, kde byl několik dní zavřený.
V Petříkově právě probíhá velkolepá slavnost při příležitosti otevírání OD Kotva.
Ve Velenicích přestupujeme na jiný vlak. Nový vlak je nový a dokonce vůbec nedrncá jako ty staré vlaky.
Kája: „Něco tomu chybí“ (asi vypil ještě málo rumu :-))
Janě a Romanovi je sděleno, že jsou tzv. Potlacháři Čekatelé, a že při příštím potlachu budou muset projít iniciačním obřadem, aby se mohli stát členy Potlach týmu. Iniciační obřad bude samozřejmě veliká legrace, ale ne pro ně.
Nová ves n. Lužnicí, hlavní nádraží:
V Nové vsi n. Lužnicí vystupujeme a ke skupince se přidává Coufy, který už čeká na hlavním nádraží Nové vsi. Než vyrážíme, dáváme si občerstvení. Hned při začátku si ale slibujeme, že se zdržíme maximálně na projetí dvou regionovek. Z minulosti totiž víme, že rauch pauzy se mohou protáhnout i na hodinu a půl.
Coufy by už šel, ale Kája říká, že to nesmíme moc přehecnout (Kája totiž ještě nemá zabaleno). Coufy na Kájovi vidí, že už tomu nic nechybí (Kája dohonil ten rum). Navíc před odchodem Pája zjišťuje, že má v batohu ještě dvě kuželky.
Kája: „To se musí vypít. Nemá cenu sebou brát dva lahváče, když pivo nepiju.“
Pája: „Coufy nemáš otvírák?“
Coufy: „Otvírák na pivo je celý svět“.
10:17 Jsme stále na hlavním nádraží v Nové vsi. Dvě regionovky možná už projely. Je nám to vlastně jedno. Začalo se hrát na kytary. Jana chce, aby Coufy zahrál Internacionálu. Jiří pak reaguje, že Jana je Internacionálou posedlá. Je tu krásně, ale za chvilku asi vyrazíme. Před odchodem Sam Janě při zapisování olízal obě uši a pak ještě přeběhnul na Páju, kterého chtěl osouložit. Sam dostal kopr od Káji.
Kája: „Jdu s rýmou a psem.“
Vycházíme. Tato etapa je výjimečná, protože půjdeme úsekem, kde naši předkové při útěku na západ utíkali na východ.
Pája: „Až si najdu holku, budu chodit na potlachy sám. Teda s ní. Dojdeme to tak dřív než za 20 let.
Někde za novou Vsí:
Kája: „Tumor není tlumok“
Jiří: „Uvozřenec není lichotka“
Roman si hraje na ornitologa. Jana se ptá, kdy bude svačinka. Pája má taky hlad. Bohužel řízky nejsou ještě povoleny (ty až na oběd). U malého ocelového posedu děláme pauzičku na sváču.
Kája: „Měli bychom pauzu dělat častěji. Je zbytečný, abych brzo umřel“
Jiří: „Každá skupina je tak rychlá, jako její nejslabší článek“.
Svačíme a Jana je ráda, že už jí. Sam Janě ochutnal svačinu a Majda si našla kus kůry jako svojí transportní hračku. Pája má depresi ze své pleše, na což se všichni podivují nad Kájovou hřívou.
Putujeme dál značně posilněni alkoholem. Tempo pití máme o dost rychlejší než tempo chůze. Naštěstí narážíme na malou pískárnu s absolutně čistou a teplou vodou, kde se podle nápisu nesmí koupat. Jdeme se koupat. Kromě Jany jdeme všichni na Adama. Voda je boží!. Trochu nás probrala z opilosti. U pískárny jsou první patníky V/51 a V/52. Po uschnutí pokračujeme v cestě.
Patník V/59:
Konečně došlo na řízky. Poleháváme kolem patníku a svačíme. Morálka zásadně upadá, poněvač hladina alkoholu celý den konstantně stoupá. Pája tvrdí, že si nebude dávat zelenou, večer se jí vypije litr. Majda si hraje s klackem, až se na něj napíchne. V hrátkách jí to ovšem nezabrání. Je nesmrtelná!!. Odpočíváme a trávíme.
Kája: „Moje morálka upadla o pět patníků zpět“.
Pája: „Máš mít psa, na kterém se dá jezdit“.
Jana: „Coufy, nekecej mi do toho zápisu, nebo si ho budeš psát sám“. (Coufy, přestal kecat)
Pokračujeme dále po pohodlné lesní cestě, když v tom si uvědomujeme, že nám došla voda. Alkoholu je dost, ale voda se přece jenom může hodit. Mapa ukazuje, že jsme cca půl kilometru lesem od malinké dědinky. Kája odpočívá se svým bolehlavem a brufenem, hlídá bagáž, a ostatní vyráží lesem pro vodu. Heuréka…. Narážíme na několik stavení a v jednom jsou i lidé. Prosíme o vodu. Po rozhovoru s panem domácím, kdy nám vyprávěl jak za totality koukal z okna přímo na pohraniční dráty vyrážíme s plnými lahvemi zpátky ke Kájovi. Kája hlídal dobře a hlava ho už nebolí.
Někdy v podvečer u patníku V/69:
Nacházíme malebné místo na spaní a rozkládáme ležení. Pája má fazole v konzervě, které ohřáté na ohni sklidili veliký úspěch. Opékáme buřty a Kája dokonce uvaří něco jako smaženici z hub a papriky. Mňamy…. Hrajeme na kytaru, zpíváme. Coufy Jizva na rtu. Povídáme, vyprávíme vtipy, popíjíme a je spousty legrace. Coufy pak dělá základní chybu a usíná jako první u ohně v pozici diskobolos. Ostatní toho okamžitě využívají a dělají si z něj srandu. Hlavně Roman. Z jeho pusy si děla popelník, nezbedník.
Ráno:
Probouzíme se a v úžasu sledujeme, jak se kolem nás motá početná rodinka, která vyrazila na houby. Nicméně blíž jak na třicet metrů se neodvažují přiblížit. Na Karla přichází Sauron. Odejde vykonat potřebu a po chvilce sledujeme, jak v onom místě hledá houby jeden z houbařů. Schválně co najde :-). Balíme, odcházíme a fotíme se u posledního patníku.
10:30 hospoda v Rapšachu:
Stavíme se na oběd. Hospoda dokonce otevírá o půl hodiny dříve.
Jiří zpívá: „Brambory, brambory, jsou vhodné ke všemu“.
Karel drogy nebere a hlas má pořád v pořádku.
Psi odpočívají, pospávají. My dlabem. Polévka je noblesní. Unaveni, najedeni, spokojeni odjíždíme.
Příští zahajovací patník jest V/69.
Zdar a potlachu čest.
IV. Potlach 24.9. – 26.9.2010, Rapšach - Staňkov
Přítomni: Karlos – Mapič, Coufy- HDčko, Šefčík – PPčko, Sam - pes, Princ – pudl,
Dorazili ke svobodnému rybníku: Luky – otec myšlenky, Baly – dokumentalista, Pája – nosič, Dorazili k žabám: Adélka – matka map, Liduš – zvedač, O.J. - PPZŽS, Bára Bau - princezna Ká, Pavla, Martin
24.9.2010, čas: cca 20:00, tlak: bez Ondry a jeho bondovských hodinek neznámý, slunce zašlo: dávno.
K úvodnímu patníku V/69, dorážíme poprvé potmě. Poprvé potmě vystupujeme na lesní cestu a potmě si chystáme věci. Všechno je to tak potmě, že Coufalovic pudlík po chvilce běhání po okolí vystrašeně sedí zpátky v autě... Poprvé taky potmě pózujeme pro zahajovací foto. Vyrážíme na místo spaní posledních potlachářů. Je to kousek po cestě, bez problémů ho nacházíme, ani ohniště ještě nestačilo zarůst. I přes všudypřítomnou tmu kolem prosvítají kloboučky hub. Je tu tolik „Bezpráce“, že dá dost práce najít místo na spaní a žádnou při tom nerozšmelcovat.
Jsme u ohně. Psi jsou na zabití... Měsíc neuvěřitelně svítí. Včera prý byl úplněk.
Karlos nemá co pít. Litr namíchaného rumu s colou a dvě lahve Zelené prý nestačí...
Coufy má novou ladičku. Umí naladit kytaru, violu, housle i basu. Kájovo ukulele ale stejně nedá! Karlos přinesl mapu ČR vlastnoručně nakreslenou na březové kůře – prý se máme podepsat. Podepsáno. A taky složil píseň. Zpíváme:
Rum Song
Karlíček „Čórl“ Říha
I. Brum, brum, brum, mně nejde na rozum,
proč mám každý víkend, strašnou chuť na rum.
Brum, brum, brum, brum, nalejme si dát rum,
zaženeme žízeň, nuda má útrum.
Ref: I wanna Habana v mój vana si dát,
nóžičky natáhnout, rum s colou nasát.
I wanna Habana v mój vana si dát,
nóžičky natáhnout, rum s colou nasát.
II. Rumcajs nebo Rumburak, ta jména vznikla, nevim jak,
mám ve tváři ruměnec, trefil by mě šlak.
V hlavě už mám rumiště, zbytek nechám na příště,
Krumpáčem bych rozmetal tohle jeviště.
Ref: I wanna Habana v mój vana si dát,
nóžičky natáhnout, rum s colou nasát.
I wanna Habana v neckách pokouřnout,
nóžky se mi krabatí, dám si zelenou!
Karlos: „Zítra při cestě nebudu pít!“
Coufy + PPčko: „Jasně, ha ha ha!“
25.9.2010, čas: mezi 9-10 hod, tlak: bez Ondry definitivně neznámý, slunce: nevychází.
Vstali jsme brzy a brzy taky vyrážíme. Přestože poprchává, nedaří se nám uhasit ohniště. Opět jsme podcenili dostatečnou zásobu vody. Potok je daleko, takže hasíme (budiž nám odpuštěno) čistým i ředěným vínem! I přes oběť nejvyšší, odcházíme od doutnající země - nejsme na sebe hrdí, ale nešlo to jinak. Snad to nevzplane...
Cesta se maličko horší. VŠUDE jsou houby. Děláme, že je nevidíme a šlapeme...
Slyšíme houkání... Už to hoří? Jdou po nás!!! Snad ne... Zase to houká!!! Ty vole, dyť to je vlak! No jasně, normálně vlak! Pohoda přece...
Pokračujeme... Coufy se zastavuje u nejmenovaného patníku:
Coufy: „Ještě, že ta cesta nevede tady do toho kopce!“
Karlos + PPčko: „Jo, jo, to by bylo fakt na pí...!“
V klidu kouříme... pohled utkví na patníku...
Karlos + PPčko: „Kurva, tohle ale vede do TOHO kopce!!!“
Coufy: „Aha...“
12:00 Překračujeme řeku Dračici, kterou jsme původně považovali za potok. Brodíme cca 5 m v místě patníku č. VI z roku 1920. Krosny a oblečení nad hlavou, od pasu dolu téměř naostro. Karlos s Coufym mají vodu po šulína, PPčko koupe kočičku natvrdo. Voda je ledová jak prase!
Karlos + Coufy: „Mít vodu po šulína znamená mít ho dost vytaženýho a taky dost nahoru.“
Zatímco se dáváme na břehu dohromady, pudlík v klidu čůrá Coufymu na krosnu...
Karlos: „Tak dneska prý nebudu pít...“, chystá se napít Zelené.
Coufy: „Dej si radši víno, to tě udrží ve střehu. Zelená tě sejme!“
Dál pokračujeme přes louku do lesa. Jdeme kolem potoka krásnou cestou. Myslíme si, že je to za odměnu za Lahyho brod. Golfová travička kolem vody, za ní les a všude houbový ráj. Suchohřiby, praváci, klouzci... jenom Kája trpí, že nemá nůši.
14:00 Přicházíme k hrázi rybníka Svobodný, kde máme potkat další potlacháře. Oběd, kafe z poslední vody, pohoda, čekáme...
15:00 tu se ze zatáčky vynoří bílé vozidlo značky Škoda. Nevíme jestli to nejsou lesáci na druhé straně muž v bílém voze se bojí že to před ním jsou lesáci. Pomalu se blíží jelikož projel asi 3 zákazy vjezdu. Konečně vidíme, že v bílém voze je otec myšlenky Lukáš.
15:11 dorazil druhý bílý vůz značky Škoda, který přivezl nosiče Páju a Balyho dokumentalistu.
Můžeme vyrazit dál.
Luky: Radši dáme ještě tequilu pod jazýček.
Přišli jsme na to, že pupku se říká „VSTÁVALÍK“, ale zdaleka né každý pupek se jím může stát. Vstávalíkem je pouze takový pupek, který je schopen po pádu majitele, jej odpružit zpět do vodorovné pozice a ten tak může pokračovat v chůzi dál nezraněn v lepším případě aniž by si kdokoli čehokoli všiml. Další důležitý poznatek Pája: Už ani ty džíny nejsou co bejvaly. Nový přítomní jsou u vytržení z množství hub všude kolem, starou sestavu to nechává v klidu. Lahy si s námi lehce pohrává, ale víme, že dokáže mnohem víc. Šlapem cestou převážne kolem potoka a pak z toho patníku to uhlobaron (čti: zahlo). SAME NE!!! věčné spojení.
16:21 Pokračujeme dál přavážně lesní cestou kolem potoka až potkáváme kamaráda křižáka, následuje dlouhé focení s klukama i bez nich. Pájovi se rozbil poklopec.
To množství hub nás nakonec udolalo. Někdo vytáhl igelitku a sbíráme na smaženici. V mžiku bychom měli plnou tašku, proto sbíráme jen opravdu krásné kousky na zbytek plivem. Ptník VI/9 pája stojí v potoce a zkoumá novou biologckou věc roustoucí na okraji potoka, zkoumá raději klackem. Baly volá aby čuma přivezla věci na smaženici. Adélka už také ví, že má přivést věci na smaženici – vejce,máslo, bude večer bašta.
Cesta začíná být malebná, prestože lehce sprchne. Potkáváme krásné choroše, Lukáškovi se tak líbí že si je fotí a dává jako tapetu do mobilu.
16:48 dorážíme k patníku VI/10, dáváme další z mnoha pauziček s kamarádkou tquilou, je nám teplo. Začíná poprchávat trochu víc, tak raději šlapeme dál. Nálada je ale stále veselá,páč víme, že budem spát v suchu.
17:44 Konečně se před námi objevil vytoužený cílový patník.Po chvilce aranžování a umísťování foťáku na šutr s deštníkem děláme finální foto cesty a vyrážíme od hranic dál směrem na Staňkov. Zde by nás měla již očekávat hospoda U žab (čti U želv) ,kterou nám na tuto noc zapůjčil Kájovo strýc. Cesta po asfaltu nás moc nebaví a ani přesně nevíme kudy k žabám, naštěstí zrovna dorazila Linduš s velkým vozem a za ním Martin s Pavlou s druhým velkým vozem, to se na potlachu stává. Nechali jsme se popovést.
18:40 U žab (čti U želv) je vše nachystáno. Kájovo tatínek nám přijel odemknout již v předstihu, zatopil a ještě nám uvařil super gulášek. Sedíme převlečeni v suchu, teple a dlabem jak o život. V krbu praská suché dřevo a jeskyňka je již krásně vytopena. Baly si natahuje termoprádlo a je k nakousnutí :) Postupem večera i další hoši zjišťují, že termoprádlo boduje a džíny jsou již out.
Taháme kytary, rumy a vína a probíráme dnešní cestu. Za barem odpočívají nasbírané houbičky na ranní smaženici. Kája drnká svoji píseň a my s ním jedem všichni Brum brum brum. K našemu překvapení s Adélkou dorazil i pajda OJ, čímž se naše sestava již parádně rozrostla navíc budem toho hodně vědět o tlaku. Pijeme novomanželské víno průdkovic z roku 1996. Panenské víno neboť všichni z nás byli v daném roce panici nebo panny. Záhy se ovšem ukazuje, že Baly pít panenské víno nemůže. Nikdo nedokáže určit zda Baly mluví pravdu nebo jen nedokáže počítat. V životě je krásné, že některé věci mohou zůstat nedořešeny.
Pája malinko zlobí : Běěěéééééžž Síííídžžéééj!!
Tačůd je žába Gargamela,promiň.
Nehoupat. Kytary se ujímá i otec myšlenky a OJ. Pějem písně dokola a jsme spokojení snad nás ráno zachrání ta vytoužená smaženice.
V. Potlach 28.10. – 29.10.2010, Staňkov – Peršlák
Účast: Otec myšlenky Luky, Matka map Adélka, Mapič Carl, Dokumentalista Baly
28.10.2010 Čas příjezdu 18:30 tlak stále neznámý
Dorazili jsme zpět na místo činu – U Žab (čti U Želv), kde jsme minule zakončili potlach, se ukázalo jako geniální místo i pro zahájení dalšího. Rozdělali jsme oheň a začali plánovat cestu na příští den.
Luky: To bude dálnice.
Vzhledem k tomu, že Carl přejíždí prstem přes rašeliniště nad Staňkovským rybníkem, předpokládám, že dálnice bude něco jako padáček. Dumáme, jestli je dost dřeva na celou noc, Jameson jistě zahřeje , ale pro jistotu. Carl navrhuje spálit lavice. Prej na jaře přijede technika a srovná to tam celé se zemí, takže tohle je poslední party U žab. Vzhledem ke zkušenostem z uzavíracích party na Masákovi a že jsme jich pár posledních zažili, rozhodli jsme se stoly a lavice zanechat.
Učíme se hrát na kytaru a voláme Coufymu, který ma ale na víkend jiné plány. Je nám to líto, ale myslíme si, že se máme stejně nejlíp. Baly s úsměvem prohlašuje, že dá celou „Bednu“. Bolí ho prsty, ale zpíváme. Kluci i tančí. Baly je nevybaven, páč dochází tuha v mikrotužce….má to smutnej konec a whisky ani lok.
22:00 Baly našel luk. Indoorová lukostřelba nás velmi rychle nadchla, na jaře to stejně zbouraj ne? Bohužel brzy došli šípy. K tomu se Carl pochlubil historkou z roku 1998, kdy byl u moře v Chorvatsku. Tam Janu Str. žahla medůza na zadek, Gazela ji to mazala a hladila a Kája opodál umíral slastí :D
Po lahvince Jamesona plkáme s Áďou u ohně. Carl s Lukáškem už zalehli, ale Carlova bota se rozhodla, že ještě zazlobí a začla si klidně hořet. Chvilku nám trvalo než jsme si ji začali všímat, úspěšně se jí podařilo pěkně seškvařit celou špičku. Uvidíme co na to ráno majitel.
29.10.2010 9:00
Carlos propadá trudomyslnosti - našel botu. Po chvilce zoufání si říkáme ,že to se prostě může stát. Uříznem to. Modrý igelit splní funkci Goratexu bezvadně. Bota je opravená jako od ševce, myslíme si, že můžem vyrazit, ale Carl se přiznává, že se mu chce blít a bolí ho hlava.
Pozornost se náhle obrací na matku map Áďu, jelikož se jí nedaří zavázat tkaničky od bot. Na dlaních má spoustu puchýřků což nám záhy připomělo jak večer zavrávorala a "zabezpečila" se obouma rukama o rozpálený krb. I tato nesnáz se dá překonat a jsme téměř připraveni vyrazit.
Carl: Nejsme amatéři a víme, že sklo se na potlach nenosí. Taková láhev má třeba čtvrt kila. (musíme dopít zbytek Jamesona)
Baly: A jestli se ten guláš speče, tak ho uříznem.
Luky při balení naráží na problémy "nemám brejle, nemám čepici ..."
Baly: ... ty nemáš v telefonu seznam na Potlach? Zapni modrozub, ti ho pošlu.
11:15 Vyrážíme (za chvilku) ještě počkáme, je tu totiž Jameson a pivo a čtvrt kila sebou přece neponesu. Máme šípy = máme jídlo, teď už se nám nemůže nic stát.
12:00 Opět vyrážíme, nyní již úspěšně. Při průchodu branky z pozemku jsme se nezranili. Pádíme si to zkratkou přes louku k úvodnímu patníku 6/13. Po pár zaváháních kudy vlastně jdeme, jsme jej objevili a napojili se na parádní lesní pěšinu, která nás zavedla až ke Staňkovskému rybníku. Věděli jsme, že půjdeme podél něj několik kilometrů, tak jsme si vyhlídli krásnou plážičku přesně na sváču.
Baly: Tak kolik jim dáme Karle?
Carl: Já bych jim dal 15.
Báječné místo na oběd. Ctli jsme pivko, rybníček je průzračnej a Baly míchá poměr jako Kája 2:1 vodky. Již nasyceni vydali jsme se dále podél rybníka. Malinko nás cestou překvapovaly krásné zděné krby a kolem nich nikde nic, ale co, to se na potlachu prostě stává.
14:30 Konečně byl nalezen bod 14°N 15°E, kde nás velmi pobavila deska Plzeňské expedice, která toto místo také zmapovala a přidala výborný rozcestník. Dle něj jsme pokračovali směr Young Pain-celebrate. Carlovi se nezdá, že bychom to šli bez zelené, tak bylo nutné udělat pauzičku a vylokat aspoň půl litru. Pauza byla úspěšná, Áďa postavila houbičku a jde se dál. Dorazili jsme na konec rybníka ke Koštěnickému potoku. Plán byl takový, že jej přeskočíme a na druhé straně přenocujem v bunkru. Bohužel potůček byl 300m široká Lahárna jak prase.
Rozhodli jsme se tedy šlápnout a dojít po této straně až do Peršláku. Místy jsme ještě koketovali, že potok přelezem po kládě popř. přeskáčem po kamenech, ale byly to nesmysly. Lahy už nás čekal. Chvilku polomem, chvilku neprůchozím porostem, moc to nešlo. Proto jsme byli nuceni u 27ky uhnout směr rakouská strana a lahárnu obejít. To se nám podařilo a díky můstku u 6/30 jsme se mohli vrátit zpět k 28 a 29 což je nejsevernější bod Rakouska. Tyto kameny jsme hledali již potmě,ale našli. Jenže ty debilové to posrali a dali tam dvakrát 28ku. Takže jsme chvilku přemítali kde vlastně jsme. Carl byl v rakousku a Lukáš v čechách (přitom stáli vedle sebe) já třeba vůbec nevěděl kde jsem. Jakmile byl prokouknut fígl s 28kama naskákali jsme do auta a se spokojeným úsměvem vyrazili k domovu.